Strach. Jak mu dát sbohem?

Určitě jsme již všichni měli tu „čest“ pohlédnout tváří v tvář do očí strachu. Každý ho ale vnímá jinou silou. Silou, která je přímo ovlivněná tím, jaké životní boty jsme v minulosti obuli. A jako lidé jsme schopni si ukládat spousty situací, momentů i emocí do osobního šuplíku v hlavě, takže pak stačí jen malá obdobná situace a bum - strach přichází na scénu. Jak dát strachu sbohem, když se objeví?

Znáte takový ten nepříjemný pocit v žaludku, který vyvolá nová situace? Anebo takový to, jak se vydáte směr - neznámo - a není Vám zcela jasné, jak bude vypadat cíl. V ten moment už si strach obléká černý kabát a má namířeno směrem do Vaší mysli. Začneme zrychleně dýchat, sevře se nám hrdlo. Potí se ruce a na hruď nasedá obří balvan. Strach může na každého působit trošku jinak, jeho síla projevu není ovlivněna jen naším vnímáním, ale minulostí, ve které jsme se ocitli. V té minulosti, do které se vryly zásadní momenty a ovlivňují tak naše budoucí konání. 

Odchod z práce. Chceme odejít, ALE bojíme se, že přijdeme o jistotu, kterou v současné práci máme, byť nás vyčerpává, vysiluje a ubíjí. Rozchod s partnerem. Chceme se rozejít s člověkem, který nám už nic neříká, možná i jen pohled na něj vyvolává hněv a odpor, ALE co když potom zůstaneme sami. Zkouška nepoznaného. Chceme zkusit něco nového, využít příležitosti a obohatit si tak své obzory, svůj život, ALE co když selžeme.

Strach je emoce, která se promění v myšlenku a v určitý čas se snaží nastavit mysl tak, abychom udělali krok zpátky. Ovlivní mysl tak, že o sobě začneme pochybovat. Ovládne nás. Ale co kdybychom se pokusili dostat strach pod kontrolu a nedovolili mu zařadit zpátečku?

Kdyby se nám podařilo nenechat strach vyhrát. Nedovolit mu zasadit se o roli vedoucí, stal by se hned z neúspěchu - úspěch. 

A teď se v klidu usaďme. Uvědomme si vlastní tempo dechu, nádech a výdech, přítomný moment. A zkusme si představit, jak by vypadal náš život po odchodu práce. Jak bychom se cítili, kdybychom překročili práh toxického vztahu, který nás dusí. Konkrétně si vizualizujme naše „potom“. Až se prostřednictvím svého vnitřního obrázku dostaneme k maximálnímu uvědomění. Zkusme se zeptat sami sebe „A co nejhoršího se může stát?“

Jste tady a teď. Teď mějte svůj život pod kontrolou. Dovolte si bát se pádu, silného zvuku, ale nebojte se žít. 

*Pokud cítíte, že potřebujete podporu, neváhejte a kontaktujte mě. Společně se pokusíme nastavit mysl tím klidnějším směrem.