Mrtvý bod. Jak z něho ven?

Někdy nás život zavede do tmavého kouta, kde se necítíme úplně dobře, ale nemáme dostatečnou odvahu na to - posunout se dál. Měsíce i roky setrváváme ve vztahu, ve kterém se dusíme. Měsíce i roky chodíme do práce zasednout k počítači, na kterém se odráží prach. Jak z toho ven?

Po obvyklém zašedlém dnu bez jiskry opět zasedáme večer doma ke skleničce vína, k hrnku čaje. Promítáme si den, který stál úplně za prd a říkáme si, že ráno vstaneme a bude to lepší. Jenže už při prvním přikrytí peřiny nám je jasné, že to zítra - zase - neklapne. Ráno pokus o motivaci, první kroky směrem k lepšímu životu a najednou to přijde. Zase jsme v tom stejném koloběhu a hned za ním nás rychlostí blesku pronásledují výčitky ze selhání. Nedokázali jsme to. Stojíme v mrtvém bodě, který nás pomalu ale jistě stahuje ke dnu. 

Toužíme, přímo prahneme po tom, aby to někdo rozjel místo nás. Aby přišla nová láska a vysvobodila nás z toho deprimujícího vztahu, který nás vysává. Aby přišla nová pracovní nabídka, která z nás udělá lepší lidi. 

Jenže! Co když ta „pomocná ruka“ nepřijde? Co když záchranář s velkými rameny a jasným duchem nezazvoní na dveře, nepotkáme ho na ulici, v bance, v metru? Co když nepřijde žádná pracovní příležitost, která by nám rozšířila obzory a udělala nás spokojenější? Co když? Možná zůstaneme tam, kde se právě nacházíme. Možná nikdo nám nepomůže. Možná nikdo nepřijde a nezachrání nás. 

Zastavme se u toho dobrého vína. Zastavme se v klidu na místě, kde se cítíme bezpečně a zkusme si znovu přehrát život, ve kterém žijeme. Zkusme si položit otázky „Co nás nejvíc trápí?“ a když nalezneme odpověď, zeptejme se sami sebe „Jak by náš život vypadal, kdyby to, co nás nejvíc trápí, bylo pryč?“.

Výborně, máme otázky, máme odpovědi. A teď přijde ta další část. Uvědomit si, jestli to vše opravdu chceme.

Představme si loď. Takovou tu velkou modro-bílou loď s velkým dřevěným kormidlem, kolem kterého se line pevný provaz. Stojíme před kormidlem a když s ním zatočíme rychle doprava, celá loď se během pár sekund nasměruje vpravo, my ale jen tak tak ustojíme tu rychlost a zavrávoráme. 

Co kdybychom ale zkusili jen mírně natočit směrem vpravo nebo vlevo tak, abychom udrželi stabilitu?Půjde to! 

Jde to! My jsme kapitánem lodi. My udáváme směr pomocí kormidla. Pamatujme, že jediná nemožná cesta je ta, na kterou se nikdy nevydáme.