Maminko, koj mě ještě chviličku

Maminko, koj mě ještě chviličku.

„Tvá náruč se pro mě hned v prvním momentu stala zázračným místem. Místem, jenž zasadilo můj život do světa.
Ve Tvé náruči nacházím klid, lásku i porozumění, které dohromady vytváří tu mocnou jistotu.
Kolem mě je spousty nového. Nové tváře, pachy, zvuky i světlo.
Někdy se bojím, maminko.
Z okolí se na mě valí pocity, které nejsou známé, znejistím.
A v tom všem neznámém, potřebuji Tvoji náruč, která mi dodává odvahu překonávat. 

Pláču.
Pláču, abych si Tě zavolalo, maminko.
Tlukot Tvého srdce, který vnímám a připomíná mi, pro mě doposud známé prostředí, uklidní mou zmatenou mysl, posílí mě.
Pochopím to.
Přijde čas, kdy pochopím, že na mě zvenčí nečíhá jen nebezpečí a že mě vždy ochráníš. Pochopím, že jsi tu pro mě, maminko.
Vytrvej.
I já budu trpělivě naslouchat Tvým potřebám a dohromady se naše životy spojí v magický kruh. Pochopím to.
Kojím se.
Kojím se, když mám hlad. Kojím se, když mám žízeň. Kojím se, když mě obklopí nepříjemné pocity. Kojím se, když se necítím dobře.
Maminko, koj me ještě chviličku.“