Láska. Jak jí najít?

Možná se právě teď nacházíte v bodě, kdy se cítíte osamoceni. Sedíte doma na gauči a říkáte si, kde je ta spřízněná duše, která s Vámi bude sdílet život a radovat se z maličkostí? Toužíte po společném usínání a probuzení. Sníte o tom, jak postavíte vodu na kávu a připravíte dva hrnečky. Chcete si konečně objednat jídlo - pro dva. Jak ale k sobě najít někoho takového, s kým život nabere na síle a pohled na něj zrůžoví?

Minimálně jednou za život se dostaneme k milníku samoty. Nejdřív nám to možná vyhovuje, svoboda je příjemná. Můžeme si dělat, co se nám v tu danou chvílí líbí a nemusíme s nikým nic konzultovat. Ráno se probudíme a naplánujeme si den podle sebe. Večer si namažeme chleba a netřeba velké hostiny. Víkendy se odehrávají v módu svobody a celý svět nám najednou leží u nohou. ALE! Po nějaká době, a ta je samozřejmě ovlivněná naším osobním limitem, nás síla svobody začne lehce prudit. Jakoby ten blažený pocit vystřídala nejistota. Nejistota, která se promění v červíka, který pomalu, ale jistě, prochází tělem a ujídá postupně naše vnitřní já. Když už v sobě toho červa objevíme, zaryje se hluboko do mysli. 

Do hlavy začínají připlouvat myšlenky, které hledají zakotvení. Proč jsem sama/sám? Proč vedle sebe nemám někoho, kdo by mě miloval? Otázky poletujíc hlavou všude kolem, jak těžké a velké létající balóny v turecké Kappadokii. Jenže rozdíl mezi létajícím balónem a myšlenkou je, že když balónu dojde potřebné palivo, jeho let končí. Naše myšlenky ale zůstávají. Myšlenky nemají naplněnou nádrž, která po jejím vyčerpání nahlásí konec. Ty setrvají, a někdy se i množí, dokud my nepřenastavíme svou mysl.

Přenastavit svou mysl zvládne každý, někdy to jde bez pomoci, jindy se nám nějaká ta pomoc hodí. Ať už to zvládneme sami, anebo je vedle nás pomocník. Vždy je fajn - vyhnat a rozpustit to, co nás vnitřně trápí. Rozpusťme pocit osamění, vyndejme si ho z hlavy a nahoďme mód „Až to přijde, tak to přijde.“ Odehnáním vnitřního smutku a trápení, jsme schopni se na sebe podívat v jasnějším světle. Najdeme v sobě to hezké, které se nám líbí. A jakmile - se sami sobě líbíme, líbíme se i ostatním. Zákon přitažlivosti. Vymazáním toho nervu, který nás zahání do osamoceného kouta, se zaktivuje úplně jiná energie. Energie klidu, sebelásky.  Otevřou se přesně ty dveře, na které jsme do teď čekali, jen kolem nás nebyly vidět pro zbytek světa.

Dovolte si - prožít, rozpustit, přijmou něco hezkého a žít. 

*Pokud máte pocit, že se v tom plácáte sami, a potřebujete parťáka, co s přenastavením mysli pomůže, ozvěte se.