Je čas na změnu?

Změna. Často v lidech dokáže vyvolat nepříjemné pocity, ať už v podobě vzpomínky, anebo v podobě strachu. Bojíme se změnit několik let zajeté koleje. Co kdyby to náhodou nevyšlo, říkáme si. Ale je obava ze změny skutečně nutná? Nebojíme se ale něčeho, co jsme schopni držet pevně v rukou právě my sami? Čtěte dále a získáte odpověď.

Někdy se nám může stát, že se dostaneme do situace, kdy si nejsme jisti životním směrem. Na první pohled se zdá být vše v normálu, ale my cítíme jistou potřebu, potřebu změny.Jenže opustit komfortní zónu je krok, který vyžaduje pozornost. Dlouhodobě setrváváme v partnerském vztahu, ale již několik let stojíme na jednom místě. Den, co den sedíme v kanceláři před monitorem a zdravíme se s kolegy, u kterých přesně víme, že k snídani přinesou obloženou housku v sáčku. Těšíme se na pátek a strachujeme se nedělního večera. Léta děláme věci, které jsou sic součástí našeho života, přesto v nás již nevyvolávají příjemné pocity, možná naopak, možná vůbec žádné. 

Najednou se ocitneme s vlastním já někde v koutě, třeba i se sklenkou dobrého vína. Cítíme, že potřebujeme změnu. Už nás nebaví setrvávat ve stereotypním vztahu. Už nás nebaví koukat každý den na ten stejný monitor, zdravit ty samé lidi a bát se příchodu šéfa k našemu stolu. Při tom našem dumání, popíjení červeného nás ale mohou přepadnout pocity nejistoty. Zvládnu to? Dokážu změnit dlouho známé kroky, které se již změnily v betonové stopy?

Můžeme mít pochybnosti sami nad sebou. Můžeme mít pochybnosti nad činnostmi, které děláme. Dokonce i nad lidmi, se kterými se scházíme. To je věc, které je přirozená. Jsme lidé, kteří byli obdarováni schopností přemýšlet, někdo více, někdo méně. Máme ale právo si být nejistí. Jak se ale postavíme před tu děsivou nejistotu - to už je jen na nás.

My, udáváme svůj životní směr. My, držíme v ruce kormidlo. My, rozhodujeme, co budeme dělat a s kým. Ne, sousedka od vedle. Ne, dlouholetý partner, či milující maminka. ALE MY!