Chtěla jsem kojit. Nešlo to.

Za svou praxi Laktační Poradkyně jsem se setkala s mnoha ženami, které mi po sdělení, čím se zabývám řekly „To je škoda, že jsem Vás neznala. Chtěla jsem moc kojit, ale nešlo to, neměla jsem mléko.“ Tak třeba příště, usměji se s maximálním pochopením ve tváři a snažím se odvést téma jiným směrem. A proč?

Většina žen, které nekojily své miminko, pokud se tedy pro to nerozhodly samy ze své vůle (což respektuji), si s sebou na toto téma nese osobní břemeno. Ať už je velikost tohoto břemena větší či menší, je to něco, co v nich zůstává. A vždy, když přijde na téma - kojení, projede jim v hlavě ta stejná myšlenka „Chtěla jsem kojit, ale nekojila.“. Je to pro ně citlivé téma, do kterého není potřeba nějak více zabředávat. Teď je teď a co bylo - je minulost. Když se setkám s maminkou, co chtěla kojit, ale nepodařilo se. Nesnažím se rozebírat detaily toho, co pro kojení udělala a jak to probíhalo. Protože to stejně nejsem schopna v tu danou chvíli změnit a probíráním bych akorát toho zakouslého červíka podpořila. Naopak se snažím ji naznačit, že ta cesta, na které se právě nachází, pro ni a pro její miminko, byla a je právě - ta jejich vlastní. Vzájemná láska mezi touto dvojící je stejně silná, je to láska mezi matkou a dítětem, nepopsatelné pouto, které vznikne již v jeho počátku. 

A já, jako Laktační Poradkyně, nejsem soudce. A ani nikdo z nás by neměl být, to nám nepřísluší. Proto bych chtěla vzkázat všem maminkám, které kojit chtěly, ale jejich cesta byla jiná - i tato cesta, po které kráčíte - je správná, je totiž Vaše. Cítíte-li smutek v srdci, bolest na hrudi, anebo jiné nepříjemné pocity, když je někdy zmínka o kojení. Anebo snad o sobě pochybujete. Nepochybujte. Rozpusťte ty pochybnosti, smutky i bolesti. 

Mějte na paměti, že právě držíte v náručí kus svého já, které Vás miluje a ví, že Vy milujete jeho.

*Potřebujete-li podporu v něčem, co Vás trápí z minulosti a ovlivňuje to Vaší přítomnost, jsem tady.